baroko
(17. a počátek18.století)
Pakliže vrcholná renesance byla především pod Španělským vlivem, barokní módu v první polovině 17. století opanoval vliv Holandska. Do oděvu se také promítl vliv třicetileté války, který přinesla s sebou důraz na vojenskou uniformu. Prvky z ní se potom objevovaly i v civilní mužské módě. Šlechtici se tehdy strojily do kabátců v pase nečleněném s dlouhými šosy. Býval zhotoven z hedvábí a nárameníky mu dodávaly mužského vzhledu. Krajkový límec sice zůstal součástí oděvu, ale změnil vzhled na položený, splývající límec, namísto renesančního řaseného okruží. Kalhoty se prodloužily pod kolena a střevíce byly zaměněny za vysokou holínku, která také měla původ ve vojenských botách.
Zatímco renesanční móda se vyžívá ve špercích, móda barokní je nahrazuje krajkou, který tvoří nejcennější oděvní součásti. Především technika šité krajky, která do té doby používala spíše geometrických vzorů, v baroku dosahuje vrcholu řemeslného zpracování a dává přednost květinovým motivům.
Dámský šat dostává také uvolněnější formu. Rukáv se rozšířil a z množství průstřihů zůstává pouze jediný, který odhaluje spodní košili. Pas živůtku se zvýšil lehce nad přirozenou linii pasu, aby později během období vrcholného baroka se živůtek prodloužil do špice sahající hluboko pod pas a tím se opticky zúžil pas. Důraz na štíhlý pas je ve vrcholném baroku klíčovým prvkem dámské módní siluety.
Novu roli v dámské módě dostala spodní sukně, která již nemá pouze podpůrnou funkci, ale i estetickou, protože svrchní sukně je často vykasaná do aranžované podoby a tím dochází k odhalení spodničky, která v renesanci nebyla vidět. Přibývá spodniček, z nichž právě ta nejvrchnější je ušitá z materiálů, která se svou hodnotou vyrovná svrchnímu šatu.
Renesanční konstrukce je nahrazeny vycpávkou v pase.
Kolem roku 1640 se objevily v Evropě paruky, které ve vrcholném baroku ovládly módu.
Od poloviny 17. století přebírá vliv nad módou francouzský dvůr v čele s Ludvíkem XIV.
Šaty se šily převážně z francouzských brokátů, které zaplavily Evropu.
Pro mužský oděv byl charakteristický justaucorps – kabátec úzký do pasu odkud se rozšiřoval do měkkých záhybů tvořících jakousi krátkou sukni. Tato forma oděvu se používala s lehkými obměnami ještě v první třetině 18. století. Pod kabátcem byly košile a vesta. Oděv doplňovaly úzké kalhoty pod kolena a punčochy. Zdobným prvkem byl krajkový jabot, který nahradil barokní límec.
Dámská móda měla dva hlavní proudy – anglickou a francouzskou. Obě však používají aranžování oděvů – tedy řasení sukní do nabíraných drapérií. Před koncem 17. století je klíčovým typem oděvu manteau – svrchní šat s otevřenou sukní která je shrnuta do zadní části oděvu, kde přechází do vlečky. Zapínal se vepředu, kde byl rozevřený a odhaloval pod ní vyztužený trojúhelník – tzv. punt. Na začátku 18. století přichází do módy robe á la francoisse- svrchní šaty splývající z ramen volně přes pas. Tento oděv vycházel z ranního negligeé – pohodlného domácího oděvu.